Kalendář

Mayský kalendář

Mayský kalendář, též zvaný rituální kalendář, se týká času, který je nepopiratelným faktem existence. Je to lineární realita definující naši smrtelnost. Času je podřízen veškerý život na Zemi, ale i život planet a galaxií.

Podle mnoha prastarých společenství existují dvě dimenze času: reálný čas a posvátný čas. Jestliže reálný vyjadřuje dění, jemuž jsme všichni podřízeni a proti němuž jsme více či méně bezmocní, pak posvátný čas vyjadřuje řád vesmíru – je to tmel, který drží vesmír pohromadě. Bez vědomí vesmírného řádu by se nemohlo nic dít. Posvátný čas existuje současně s obyčejným časem, ale když vstoupí šaman do svého magického kruhu, ocitá se v rituálním prostoru (stejně jako kněz u oltáře) – je to posvátné místo, kde běžné zákony reality neplatí – tady se děje magie – střed šamanova kruhu se stává středem vesmíru. Do tohoto rituálního prostoru vstupujeme kdykoli meditujeme nebo se modlíme, tedy kdykoli uctíváme přítomnost vyššího principu (boha, vesmíru) v našich životech. Kdykoli vstoupíme do rituálního prostoru, vstoupíme i do rituálního času – normální čas plyne kolem nás, ale už nejsme jeho součástí – naše vnímání času se změnilo. Nejsou to už pouhé hodiny a minuty běžící vpřed - nastává duchovní přítomnost – to je posvátná dimenze času.

Rozvíjející se svět je ale světem zmatku, a aby se nedostal mimo rovnováhu musí být vyvažován – lidské bytosti musí usilovat o zachování vesmírného řádu a harmonie. Jak ale najít smysl vesmírného řádu v tomto neklidném a stále se měnícím světě? Jak vnímat obojí, řád i chaos?

K tomu sloužil Mayům posvátný kalendář. Mluvíme-li o mayském kalendáři, máme na mysli kalendáře dva: jeden co měří reálný čas (haab) a druhý pro čas posvátný či rituální (tzolkin).

Oba dva kalendáře se vzájemně prolínají stejně jako reálný svět a jeho posvátná dimenze. Začneme tím, co měří posvátný čas – tzolkinem.

Tzolkin - posvátný Mayský kalendář

Zvaný též rituální kalendář definuje složité vztahy mezi časem, počtem a astronomií. Je to unikátní metoda vypočítávání času a je tvořen 20 dny a 13 čísly. Každý den má své znamení a během kalendářního cyklu se 13x opakuje. Dny jsou tak seskupeny do tzv. trecen (13denní cyklus) a celý cyklus je tak tvořen 13x20dny tj. 260 dny.

Denní znamení odhaluje, podobně jako znamení západního zvěrokruhu, důležité charakteristiky a prvky osoby nebo osudu. Glyfy mayských denních znamení spolu s jejich názvy na obr. dole:

Trecena je skupina 13 dní (celkem jich je 20), která rovněž funguje jako znamení, je podskupinou denních znamení a má obdobný charakter jako měsíc narození v západní astrologii.

Vládce noci opakující se skupina devíti dnů se nazývá „vládcové noci“ a každá z nich nese jméno podle významných bohů podsvětí. Předpokládá se, že tito vládcové podsvětí představují nevědomé či skryté motivace, snad „temnou“ stránku osobnosti.

Rok - čtyři cykly po 13 letech tvoří kalendářní koloběh o 52 letech, který je někdy nazýván středoamerickým stoletím. Každý rok byl „ovládán“ jiným směrem (sever, jih, východ a západ) a tím měl i svou vlastní charakteristiku. 52 let neboli 18 980 dní je synchronizace tzolkinu a haabu.

Fáze Venuše - má čtyři periody (jitřenka, večernice, horní a dolní konjunkce). V Mayské astrologii a Mesoamerice vůbec, byla Venuše svou symbolikou a mytologií spojována s mužským bohem Quetzalcoatlem (v mayštině Kukulkan). V jistém smyslu byla Venuše „civilizátorem“ usměrňující animální a destruktivní pudy, a aby si zachovali civilizovaný způsob života, museli Mayové ventilovat své emoce podle diktátu této planety. Proto podle fází Venuše byla stanovována data pro bitvy, korunovace, výměny panovníků apod. Průměrný synodický oběh Venuše je 584 dní.

Pokud se podíváme podrobně na posvátný kalendář, můžeme si povšimnout jeho zvláštní matematické vlastnosti: čísla 1 až 13 tvoří (stejně jako kterákoli jiná řada čísel) zrcadlově postavené binární dvojice:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Pyramida času

Sečteme-li čísla v každé dvojici, dostane vždy číslo 14 (1+13 nebo 2+12 atd.), uprostřed je pak číslo 7, které nemá žádné zrcadlo. Pokud vytvoříme z této číselné řady diagram dostaneme útvar nazývaný „pyramida času“ – tato pyramida je identická s „pyramidou nebes“, která má též 13 částí (viz.kosmologie). Mayští šamané věřili, že energeticky nejvhodnější dny k provádění rituálů byly dny na vrcholu pyramidy, tedy čísla 6,7,8 a 9. Jelikož Mayové počítali dny od slunce východu do slunce východu – přesný střed každého cyklu musel nastat 7. dne při západu Slunce – tedy přesně na vrcholu pyramidy času. Dny na začátku s nízkými čísli, byly energeticky slabé a naopak, dny s čísli 10 – 13 byly tak silné, že byly potenciálně nebezpečné k provádění rituálů, viz obr. dole.

Způsob, jakým Mayové vnímali čas je unikátní. Na rozdíl od nás, kteří vnímáme čas lineárně běžící stále vpřed, mayské chápání času bylo postaveno na jeho cykličnosti. Tak jako se opakuje a střídá den a noc, jako se mění a znovu přicházejí roční období, jako zrození a smrt opakovali se v mayském vnímání a počítání času i jednotlivé cykly a s nimi stejné či obdobné události. Mayové věřili, že smrt není konec, ale nezbytná fáze k transformaci a dalšímu zrození. Dá se tedy říci, že věděli-li Mayové, co se stalo v předchozích cyklech, mohli předpovědět a připravit se i na to, co přijde - s jistou dávkou nadsázky znali svoji budoucnost. Některé velice pozoruhodné vztahy mezi planetami a posvátným kalendářem jsou vskutku zarážející a figuruje v nich počet dní tzolkinu tj. 260 dní:

• Synodický cyklus Marsu trvá 780 dní – jedna jeho třetina je 260 dní
• 20 synodických cyklů Merkuru (o 117 dnech) se rovná 9 cyklům po 260 dnech
• 3 synodické cykly Marsu se rovnají 9 cyklům po 260 dnech

Tzolkin – tedy rituální kalendář - sloužil hlavně pro potřeby věštění. Zejména pro mimořádně důležité události – např. pro stanovení termínu bitev, slavnostní korunovaci panovníka, jejíž datum nebyl totožný s jeho faktickým nástupem k moci, obětování zajatého krále z nepřátelského města atd. Jelikož ale Mayové museli fungovat i v reálném světě a čase neboť bylo potřeba zajistit setbu a sklizeň úrody a další nezbytné činnosti používali další kalendář, který byl pro tyto účely vhodnější. Oba tyto kalendáře fungovaly souběžně a prolínaly se tak, jak se prolínal i život Mayů. Tento kalendář se jmenoval haab a též se mu říká sluneční/solární kalendář.

Sluneční kalendář - Haab

Sluneční kalendář je měřítko světského času. Měl 365 dní rozdělených do 18 měsíců po 20 dnech plus poslední devatenáctý měsíc (Uayeb), který čítal 5 dní. Ten byl všeobecně považovaný za nepříznivý až nešťastný a nedoporučovalo se během něj nic zahajovat. Na obr. dole glyfy a názvy mayských měsíců:

V rámci každého měsíce byly dny číslovány od 1 do 20, např. od prvního měsíce, kterým začínal každý rok: 1 Pop, 2 Pop, 3 Pop …. Jelikož oba kalendáře fungovaly současně, měl vlastně každý den dvě označení. Jedno v rámci rituálního tzolkinu a druhé vyplývající z jeho pozice ve slunečním kalendáři – haabu. Jejich začátek např. 1 Imix (tzolkin) a 1 Pop (haab) se znovu bude opakovat přesně po 18 980 dnech tedy 52 letech (Mayové zde neřešili čtvrtinu dne navíc v každém roce resp. přestupný rok jako my*). Tomuto období se říká kalendářní cyklus a těchto 52 let se též nazývá mayské století. Tato perioda se považovala za období, kdy umírá vše staré a rodí se nové. Proto např. řada pyramid byla v těchto cyklech přestavována (Uxmal, Chichén Itzá..). Někdy se můžeme setkat s číslem 73, které je též považováno za magické mayské číslo. Získáme ho, pokud oněch výše uvedených 18980 dní vydělíme počtem dní tzolkinu tj. 260.

*) Mayové řešili tento problém přesným výpočtem odchylek a jejich zaznamenáváním vždy na konci 52 letého období, a to s přesnosti 365,2420

Zajímavé je, že Mayové (ale i Aztékové) konali každých 52 let tzv. slavnosti „Nového ohně“, které bývali spojeny s rituálními obřady. Modlili se za znovuzavedení nového cyklu – aby Slunce znovu vyšlo a zahájilo nový cyklus. Tyto slavnosti trvaly údajně 13 dní a tak bychom měli mít odstraněnou onu nepřesnost s přestupným rokem. 18 980 dní (52 slunečních let po 365 dnech) + 13 dní slavností = 18 993/365,24 = 52 let

Níže je krásná audiovizuální ukázka, jak oba kalendáře spolu fungovaly.

Mayský kalendář - závěr

Posvátný kalendář se dá používat trojím způsobem – jako systém osobní astrologie, pomůcka k věštění a klíč k rituálnímu cyklu.

Pokud vás zaujal posvátný kalendář, můžete se naučit s ním pracovat a obohatit svůj život a posunout se blíže ke svému zdroji. O posvátném kalendáři vyšla u nás řada publikací, některé jsou velmi zdařilé, záleží na každém jednotlivci, co ho osloví a co mu je bližší.

Jedna z velmi zajímavých knih je např. „Jaguáří moudrost“ od Kennetha Johnsona. Obsahuje tabulky a návod jak s nimi pracovat (není to těžké). Pak pro vás bude snadné vypracovat si svůj (nebo svého partnera) osobnostní profil a dozvědět se tak něco více než z horoskopu, který známe ze západní astrologie. V knize je i kapitola věnovaná mayskému věštění.

Další kniha: „Mayská astrologie v praxi“ od B.Scofielda a B. Orra, je též zajímavá, a i když je práce s jednotlivými daty a tabulkami odlišná (je zde velký vliv Venuše) výsledky jsou pozoruhodné.

Zdroje:

Adrian Gilbert a Maurice Cotterell: „Mayská proroctví“

Kenneth Johnson „Jaguáří moudrost“

B.Scofield a B.Orr : „Mayská astrologie v praxi“