Popol Vuh a Chilam Balam: tyto dvě zachovalé knihy nám poskytují cenné informace o mayské mytologii a kosmologii. V Popol Vuh, který představuje mýtus o „stvoření“ bojují hrdinská dvojčata Hunahpu a Ixbalanque s bohem Smrti a podaří se jim nakonec zvítězit. Z těchto pramenů je zřejmé, že Mayové věřili v posmrtný život a reinkarnaci (znovuzrození duše) život vnímali jako cyklus zrození, smrti a znovuzrození, přičemž důležitou složkou stvoření nového života byla oběť. Mayové měli dualistické náboženství v němž dobro zápasí se zlem. Jaguár a had jsou dvě zvířata, která měla zásadní náboženský význam pro obyvatele Mesoameriky
Podle Mayů byl svět již několikrát stvořen a zničen, věřili, že žijí v pátém věku Slunce a že předcházející čtyři období byla zničena za obrovských katastrof. Podle mayské chronologie započal současný věk 11.srpna 3114 př.n.l. a má skončit 21.12.2012. Tento svět byl podle Mayů stvořen dvojicí bohů – mužem a ženou, jež byli součástí jediného božství. Tento příběh byl vytesán do zdí tří chrámů v Palenque za vlády krále Chan Bahlúma (684 -702 n.l.) syna krále Pacala Velikého. Bůh – první otec nechal ve středu světa vyrůst veliký strom – v nebeském podobenství jde o mléčnou dráhu. Svět měl tři části: nebesa, zemi a podsvětí. Nebesa – domov bohů se skládal z třinácti částí ve tvaru pyramidy – každou část/stupeň ovládal jeden bůh. Podsvětí bylo rovněž tvořeno pyramidou o devíti stupních, ale obrácenou vrcholem dolů – i zde každý stupeň ovládal jeden vládce temnot/podsvětí. Mayský vesmír tedy tvořily dvě pyramidy (obr.dole).
Mezi nebesy a podsvětím leží země a obloha – svět lidí. Zemi si Mayové představovali jako plochou pevninu uloženou na zádech obrovitého krokodýla, který pluje po hladině. Z jeho zad vyrůstal strom života, jehož větve dosahovaly až do nebes a kořeny prorůstaly hluboko do podsvětí (obr.dole). Strom života byl vlastně cestou spojující podsvětí a nebesa a tudy putovaly duše zemřelých z podsvětí do světa bohů do nebes.
Strom života: měl v nebeské terminologii svoji analogii – Mléčnou dráhu v mayštině Sac Be (bílá cesta). Uprostřed mléčné dráhy můžeme pozorovat temný pás, kterému Mayové říkali Xibalba Be (strašlivé místo) touto černou dírou odcházely duše do jiného světa. Nesmírně zajímavé je, že se zde doplňuje kosmologie s dnešní astrologií. Jak jsme si řekli na začátku: byly čtyři věky a nyní žijeme v pátém, který končí 21.12.2012, což je datum zimního slunovratu – v tu chvíli bude pozice Slunce při svém východu, laicky řečeno, přímo uprostřed mléčné dráhy, tam kde se nalézá temná díra - Xibalba Be. Zároveň je to mezní bod současné páté části celého precesní cyklu o trvání cca 25 770 let
Strom života (obr. nahoře) je středem a jeho osy představují čtyři hlavní směry: východ, sever, západ a jih. Každému ze směrů je přisuzován určitý význam a barva.
Východ – je spojen s červenou barvou a symbolizuje začátky, energie rodící čin a myšlenku, je to směr východu slunce a jara, směr budoucnosti a našich potomků
Západ – je směr zániku, podzimu, zde má vše svůj konec, představuje smrt, která je však jen zdánlivá neboť je to jen jedna etapa věčného koloběhu, duše budou opět znovuzrozeny na nebesích, západ je směrem přeměny. Barva západu je černá či tmavě modrá
Sever – znamená „nad“ a představuje moudrost získanou od předků a je spojován s jejich duchy, jeho barva je bílá, tento směr rovněž symbolizuje ženský aspekt, barva severu je bílá
Jih – znamená „pod“ jih je symbolem plodné moci, která dává všemu život, představuje hojnost, plodnost, bohatství a sílu, symbolizuje rovněž mužský aspekt, Barva jihu je žlutá.
Zdroje:
Adrian Gilbert a Maurice Cotterell: „Mayská proroctví“
Carl JohanCalleman „Mayský kalendář“a
Kenneth Johnson „Jaguáří moudrost“
B.Scofield a B.Orr: "Mayská astrologie v praxi“
